Seděli jsme v zadní lavici
Zouhar seděl po mé pravici
Před Zouharem byla Běta
Přede mnou seděla Květa
A já po zbývající Zouharově levici

Zouhar od Alžběty opisoval zvesela
Zatímco mi Květa totéž dáti nikdy nechtěla
Útočil jsem na ni denně zas a znova
Měla pro mne jenom pohrdlivá slova
Takže třída celá skrze prsty na mne hleděla

Chtěl bych mít postavu - jak orangutan
Chtěl bych mít výbušnost - jak propanbutan
Chtěl bych mít svaly z ocele, aby mi hrály na těle
Chtěl bych mít vlastní letadlo
A všechno, co by mne kdy napadlo
A kdyby smůla se do mne obula
Tak aby to dobře dopadlo

O pěknou řadu roků posunul se v čase svět
Já učivo jsem hltal, až doktorem jsem stal se věd
Všechny svoje příjmy na knížku jsem dával
Figuru jsem trápil - s činkami jsem spával, až mi
Jednoho dne v poště na inzerát přišla odpověď

Několik dnů na to, byl jsem pozván na kávu
Jakkoli už vzato, nečekal jsem zábavu
Prozradit chci nyní - byla to táž Květa
Za kterou jsem seděl celá školní léta
Brzy byla ruka, jak se říká, v rukávu

Postavu má - jak orangutan
Mírně vznětlivá - jak propanbutan
A když jsem pohlédl do její postele
Smály se na mě 4 děti veselé
Už ani nevím, co je to napadlo
Zvídaly jestlipak mám vlastní letadlo
Teď zpívá po světě snad každá kytara
O tom, jak na body jsem přehrál Zouhara
- padáda dádadáda padám dám!

Bleděmodře je život nadepsaný sešit
Který ovšem není trhací
Zpátky dá se těžko něco řešit
V něm jenom dopředu každý list se obrací

Když člověk končí hru prohranou
Odstranit chce stránku z toho dne
Do koše ji hodí zmačkanou
A na konci mu druhá vypadne

Bleděmodře ...

Když stránku jednou někdo polije
Anebo ji v slzách umáčí
Písmo se na ní rozpije
A život není jinačí

Bleděmodře je život nadepsaný sešit
Který ovšem není trhací
Zpátky dá se těžko něco řešit
V něm jenom dopředu každý list se obrací

Ty se jen zajímáš, co v televizi dávají
A vůbec nevíš, kam se chlapi na noc chystají
Je načase ti také jednou říct pár vět
Neboj se, vím, že slova stačit nebudou
Myšlenky nahoru a slova jenom dolů jdou
To radši vezmi jednou auto svý a zkus tou jejich trasou jet
Pak zrcátka si uprav, přikšíruj si tělo
Zařaď tam kvalt, ať vypálíš jak dělo
Až našlápneš motor a výfuk se ti rozžhaví
Až pojedou jen dálkaři a nebude jich moc
Až přívětivé šero převálcuje noc
A jenom jejich světla budou svítit na zhaslý mapě Čech a Moravy
Ti muži rozvážejí náklad z různých měst
A znají každý výmol, každý centimetr cest
A na každém z nich na ně nebezpečí zuby cení
Vědí, kde mohou čekat větve nebo spadlej strom
Když do hor přijde bouře, vítr, pere hrom
A na klikatých cestách do zatáček vidět není
Když zabliká ti levým, tak opovaž se jet
Šel bys tou nejrychlejší zkratkou na onen svět
Drž se v pravý lajně a čekej co a jak
A spolehni se na něj, že až bude klid
Dá ti pravej blinkr, můžeš vyrazit
Před sebe tě pouští tenhle těžkej náklaďák

On dálkovými prosvítí tvou cestu vpřed
A potom sklopí svoje světla, aby tys moh jet
Protože ručí za tvou jízdu, dokud nezmizíš mu za obzor
Jiný cesty totiž v horách k cíli nevedou
Ty musíš umět věřit profíkovi před sebou
Je to jediný tvůj maják a strážník a semafor
A nemůžeš mu poděkovat, neznáš jeho tvář
Znáš jen obrysová světla a reflektorů zář
A jak listí z větví stromů v serpentinách češe jeho trak
Můžeš jen podřadit na trojku, dát na zem pedál plynu
Vyrazit dopředu, z krajnice urvat hlínu
A všemi čtyřmi blinkry zablikat mu na pozdrav nebo jen tak

Ti muži rozvážejí náklad z různých měst
A znají každý výmol, každý centimetr cest
A na každém z nich na ně nebezpečí zuby cení
Vědí, kde mohou čekat větve nebo spadlej strom
Když do hor přijde bouře, vítr, pere hrom
A na klikatých cestách do zatáček vidět není
Ti nečekají na provizi z pomíjivé slávy
Nečekají ovace a roztleskané davy
Tihle muži budou inkognito vzadu stát
A nebudou mít nominaci ke švédskému králi
Na Nobelovu cenu za to, že světu dali
Noční přílohu Vyhlášky 90

Ta panenka je původem z míšeňského kraje
A on je karlovarský kavalír
Pod okny vily z přepychu harmonika hraje
A do klobouku mince táhne vír
Ta panenka mu celý život vyčítá
Jako by on mohl za to
Že dobami, co prošli, glazura je obitá
A na ozdobách chybí zlato

Lehko se mně to, holka, neříká
A z myšlenek mám trochu strach
Kdybych představoval státníka
Stírali by ze mne denně prach
Ty bys měla hadry z pozlacený sádry
A psalo by se o nás v stovkách knih
A nebyl bych tu s tebou, předně, ve dřevěný bedně
Po půdách a sklepeních

Zbytečně se, holka, hašteříme
Stejně už nebudeme jiní
Až se podruhé narodíme
Zase nás uplácají z hlíny
Zase si nás budou stavět pod svý kolo štěstí
Kterým točí jejich ruce
Střelnice bude stát na náměstí
Na Náměstí Revoluce
Zase si budeme hrát na bídu
1910
Jednoho dne z práce nepřijdu
A ty budeš o mne brečet

Tam, kde se cesta zvedá a kroutí do kopce
A mlha si tam sedá, v zimě mrzne k vozovce
Pod kaštany stojí bouda, něco jako z papundeklu chýš
Nedaleko Třebové, ale k Mohelnici blíž
Tam piju kafe, když ty již doma spíš

Tam zastavují cyklisti, když jim v kopcích dojde dech
A malé školní výlety s batůžky na zádech
Fára i vraky, co už brzy dojezdí
S nákladem traky a různé zájezdy
A když nejsou mraky, je vidět na hvězdy

St. Loučka blues
Domova kus, šoférů, co nocí vedou vůz
Po cestách dalekých
St. Loučka blues...

Projeli jsme Olomoucí, cesta sníh a sůl
Sedáme si na St. Loučce, zabíráme stůl
V udírně se topí a venku chumelí
Od Svitav prý pluhy na pomoc vyjely
Pár hodin domů a bude pondělí

Budeš mávat z okna, budeš mít radost jako šlak
Vrací se ti Franta, už troubí jeho trak
Jdu prázdným bytem, - to jsou příjezdy
Slyším tvé "Zhasni!", z ložnice přes dvě zdi
Mám v očích mraky, - nevidím na hvězdy

St. Loučka blues
Domova kus, šoférů, co nocí vedou vůz
Po cestách dalekých
St. Loučka blues...

Ostravo, Ostravo, pod Beskydami
Pán Bůh nás opatruj, zůstávej s námi

A v té Ostravě, hluboko v zemi
Tam žádné Las Vegas nebylo a není

A když už striptýz, leda tak mužský
Bo navrch nemožeš poslat prázdné vůzky

Bo republika žhne po antracitu
Čeká na kvalitu

Z roboty chlapi idu na dvě, na tři
bo prach třá spláchnut, to už k temu patří

Polívka chladná, kobzole zimné
Kurdyne, Bohušu, nehněvej ty mne

Maruna vyhlídá před prahem venku
Možná že po šichtě je na Jeremenku

Esli zas budeš citět po rumě
Neopovažuj se lehnut si ku mě

Esli zas vypadáš jak u sta hromů
Fakt se mi Bohušu nevracej domů

U Žida není, U Šimka též né
Kurdyne, Bohušu, to není běžné

V Lajndolfě nebyl, V Helbichu též ni
Gdoví, zda vyfáral z té jámy těžní

Ženské si daly židle pod stromy
Mezi moderní domy

A hned se hádaly - který víc zlobil
Co které ten který chlap horšího zrobil

Co se tě natrápil, večer po večeru
Ten ti byl, děvucho, enom na dožeru

Děvucha neslyší co pravjá iné
Voda v Ostravici nadarmo plyne

Včil každá rada je málo platná
Neříkej, Bohušu, že´ch byla špatná

Přisahám na všecko, gdybys byl s námi
Nigdy bys nemusel do té těžní jámy

Gdybys baj seděl na Jeremenku
Sama bych nalela a podala ti sklenku

Nedělní oběd, děcka, se kroťte
Na stole polívka, tatínku, pojďte ...

Utichnul věter, slunéčko hřálo
Pod Beskydami začalo být jaro

Slané potočky kanú pod očky
Slané potočenky kanú pod očenky

Dnes je čtvrtek, zítra pátek
Pak tu máme sobotu
Štěstí, to je kolovrátek,
Který patří do šrotu

O štěstí se často zpívá
Což je ovšem ke vzteku
Do očí se nepodívá
Poctivému člověku

Je to věčná parodie
Kdo to někdy rozdělí
Pročpak jeden takhle žije
Že se málem odstřelí

Když druhý staví hrady, zámky
Plete eben s perletí
Absolvuje radovánky
Bezstarostně vegetí

Žijete si, drahá slečno
Lépe, než já mohu snít
Na vás bude nebezpečno
Zřejmě jenom pomyslit

Za chvíli se bodnu mečem
Skončím život ostudou
I když vím, že pro mne brečet
Vaše oči nebudou

S radostí podstoupím muka
Jen abyste věděla
Když jednomu srdce puká
A vlasy bělaj´do běla

Když s trapasem je jedna ruka
A s ostudou se přátelí
Na druhého štěstí ťuká
Chrápe v jeho posteli

Dnes je čtvrtek, zítra pátek...

Prokřehlá jak vrabec stojím tady
Roztáčím si za sklem jízdní řády
A poslední vlak zmizel z dohledu
Koleje ztrácejí se v dálce
Už nikdo nám nedrží palce
A tak se sama brouzdám po sněhu
Když venku sněží, je to tak
Že člověk nevěří na žádný další vlak
Pozdější
Na žádný další vlak se netěší

Od nádraží vedou stopy něčí
Jsou trochu větší
Asi jako tvoje
Boty už mám samý sníh
Ale já jdu vedle nich
Aby byly dvoje
Venku sněží a bude-li tak
Dnes dojdu asi ztěží, kam nedojel vlak
Za tebou
Kam nedojel vlak za tebou

Mám pocit, že vím, kde se bude topit
A kde se může holka opít
Ten pocit zebe
Sama už jsem symbol zimy
Z vloček, které ukradly mi
Zbytek nebe
Jen obrazy sněžné a žádný vlak
A koleje též ne a sněží až do oblak
A snad i výš
A sněží až do oblak a snad i výš

Od nádraží vedly stopy něčí
Byly trochu větší
Asi jako tvoje
Všude už jsem měla sníh
Ale já šla vedle nich
Aby byly dvoje
Pryč z krajiny sněžné, nevidět vlak
A koleje též ne a letět až do oblak
A snad i výš
A letět až do oblak a snad i výš

U silnice čekám na svůj stop
Uprostřed mezi lány polí
A od obzoru po obzor je ticho jako hrob
Tam, kde stará státní kříží cestu 35
Koclířov 1, Svitavy 5

Pak slunce začlo bzučet, když jsem se k němu otočil
A rozostřovat se mi před očima
To žlutý práškovací čmelák vybral si mě nejspíš jako cíl
Čekám už jenom, kdy se z jeho střílny ozve těžkej kulomet
Koclířov 1, Svitavy 5

Ve snu vidím husté řady aut
Které se po dálnicích ženou
Pak jedem spolu na velbloudech, letíme a já jsem kosmonaut
Dneska už se přece nebudeme vracet zpět
Koclířov 1, Svitavy 5

Táhneš mě jak řeka vodu z hor
A jako řeku táhne moře
Možná se jen mezi námi někde cestou zbláznil semafor
A někdo už zařídí, že auta začnou jezdit, že odbrzdí se svět
Koclířov 1, Svitavy 5

Vloni mně přišel domů balík jak od tety
Pečená husa, štrůdl, slivovice v něm
A dopis bez hlavičky, láhev bez viněty
Podepsán ňákej Váňa - ZO SSM
Píše v něm "Pořádáme závod F- jedniček
Sjedou se tady borci zblízka i z dálky
Vezmi svou rakev, kombinézu, sadu svíček
Zápalky ..."

Přijíždím poslední, mám to trochu z ruky
Nicméně, ve vzduchu již cítím oktany
Jsou tady Masseratti, Kamikadze, Žuky
Zahřmění motorů a start je za námi
Tak ani nebrzdím a jedu do té vřavy
17 závodníků beru útokem
Se čtvrtým v pořadí jedem na rukávy
Potokem ...

Třetího si chvíli podávám
O pořadí připravil se sám
Do díry vlít, když chtěl vybrat zatáčku
Good Yeary jsou na sračku
Druhého jsem zablokoval zcela
Detonace, roztavený plech
Pak si ho do parády vzala vodní děla
Jsou totiž chvíle, kdy se nevyplácí spěch!

Cesta se svíjela jak smyčka z oběšence
U stánku točilo se pivo jako křen
Tam skončil nejrychlejší jezdec konkurence
Suverén ze stáje Mc Laren

A já jedu jak při defilé
Rekreačním tempem do cíle
Ležérním krokem brzy vylezu
Vlastně již stojím na stupních vítězů
Ale já kašlu vám na vaše věnce zlaté
Z těch vašich fanfár stejně cítím rekviem
Vy moji čistou duši nikdy nespoutáte
Vavřínem ...

Nemáte právo hodnotit mou jízdu
Jen ty, má lásko, mě můžeš bodovat
Nikdy jsem kvůli pánům nesešlápl brzdu
Hrnul jsem dopředu na nejrychlejší kvalt
Kolikrát motor neměl páru, došel drink
Haproval karburátor, hořely svíce
Garmischpartenkirchen, Nürnburgring
Svojšice ...

Tak sbohem Váňo, zase někdy pošli husu
Třeba tu bílou, z vaší zahrady
Docela rád bych o ni umastil svou pusu
Taková trofej mně vcelku nevadí

Člověk už od nejstarších nepoznaných dob
Nahoru míří
Překonává ohmataný strop
I zemskou tíži

Do soubojů s přírodou se pouští
A touhou hoří
Poznat krutost pouští
A nekonečnost moří

S tím už nikdo nemůže hnout
To je zákon lidí
Že na korábech vesmírem chtějí plout
Až tam, co vidí

S tím už nikdo nemůže hnout
To je zákon dětí
Že utrhnou se z máminých pout
A samy letí

Pověst vypráví
O bájných krajích
Je to kus cesty po slunci
A potom stále na jih

Jen tažní ptáci mohou cestu znát
A žádný z lidí
Tam vybuduješ obydlí a sad
Na březích Atlantidy

Tam s trosečníky karty budeš hrát
A přes moře se dívat
A z dálky budeš slyšet hudbu hrát
A lidi zpívat

Až na poslední průzkumný let
Vypraví tě žena
I svět ti pošle tvé děti zpět
Kterým jsi dal jména

Vím, že bys to dokázat moh´
Ten přelet do neznáma
Jen zvednout křídla z travnatých ploch
A pak už nesou sama

Jen ty mně to nevěříš
Již ví to celá Kroměříž
Když kolem silnic louky rozkvetou
Táta vezme čepici, do ruky páku řadící
Cílíme do Zdounek za tetou
Máváme na jiné vozy předjížděje
Na sklech máme přilepené rozesmáté obličeje
Tady jede Honda a v hondě sedí Tonda
Ten se tedy s jízdou neondá!

Čtyřka, trojka, dvojka, sytič, karburátor, spojka
Jedem koryčanskou silnicí
Tady jede Lada, ukážem jí záda
Svištíme po čáře dělící
Důvěřivý stopař na nás mává
Jen se projdi, chůze je moc zdravá
Já nedřel jsem se roky, abych šetřil tvoje kroky
Podraž si své boty cvoky

To se nám to jede, asfalt šustí, motor přede
Cirkuluje voda v chladiči
To se nám to fičí kolem telegrafních tyčí
Nestačí nám ani hasiči
Marně na nás troubíš hochu, blikáš
Vyhrožuješ, kropíš, vodou stříkáš (inuovšem)
My jezdíme jinak, proti nám seš slimák
Proti nám seš totiž Pribiňák!

Tady jede Jawa, mimořádná sláva
Tady jede Saab, proti nám je sláb
Tady jede džíp, natrhnem mu zip
Na hlavě máš dort, protože seš Ford
Poslyš, teto, někdy musíš přijet
Svezeme tě, udělej si výlet (na neděli)
Život, to je jízda, chvíli plyn a chvíli brzda
Až to někdy v uších hvízdá!