Tato kniha (text i obal) je zde volne ke stazeni. Vyberte si z nasledujicich moznosti:
Pavel Dobes - Neco o Americe (ve formatu *.doc - Word, 484 kB) DOPORUCUJEME!
Pavel Dobes - Neco o Americe (ve formatu *.txt - jen text, 197 kB)
Pavel Dobes - Neco o Americe (*.doc + *.jpg obal, 1,2 MB) jako ZIP
Pavel Dobes - Neco o Americe (ve formatu *.doc - jen text, 138 kB) jako ZIP
Pavel Dobes - Neco o Americe (prebal ve formatu *.jpg, 1.1 MB)

PŘEDMLUVA
Jo, to se psal rok 1986. Kolem zuřil reálný socialismus a v něm jako malé bublinky v sektu existovalo pár osamělých individuí, která, pohybující se konstantně na ostří nože mezi "legalitou" a kriminálem, si dovolila zpívat pravdu a šířit spiklenecký pocit svobody. Byl to tehdy slastný pocit, něco jako droga. Jednak to fantastické opojení dobře reagujícím publikem, které jakoby předem vědělo, co přijde a o čem je řeč, jednak ten krásný pocit z toho, že člověk dělá něco smysluplného. Užil jsem si toho pocitu hojnou měrou ještě dřív, než se Pavel objevil na scéně, ale spíš jen při instrumentální hudbě, kterou jsme s Jazz Q produkovali. Většinou chybělo slovo, které dovede rozvracet impéria.

Jak tak brázdíme horní moravskou zem někdy koncem šestaosmdesátého, pouštějí mi pořadatelé - a ti byli většinou součástí toho celého spiknutí - špatně natočenou a praskající x-tou kopii kazety nějakého Pavla Dobeše. To bylo poprvé, co jsem tu krásnou zhudebněnou moudrou poezii slyšel. Popěvky a celé verše mi snadno utkvívají v paměti, a tak když jsem zase přijel do Valmezu nebo k Pepovi Kenšovi do Hulína, řekl jsem si o další porci. Jazzmani většinou ve skrytu opovrhují těmi tříakordovými zpěváky, ale tohle byl opravdu docela jiný případ.

V té době jsem disponoval slušně vybaveným nahrávacím studiem, a i když mi bylo jasné, že tyhle rýmy se asi v oficiální kultuře hned tak neobjeví, napsal jsem Pavlovi dopis, že by asi bylo prospěšné tuhle muziku natočit. Slovo dalo slovo, příští velikonoce 1987 Pavel přijel do Mnichovic, probrali jsme život večer u krbu a o velikonočním pondělí vznikl materiál na dvě pantonská alba. Většinou na první pokus, s výborným výrazem, žádné urputné pocení, lehce s nadhledem, ve šťastném rozpoložení. Pavel mi dal volnou ruku k jakémusi vylepšování hudebního přediva mými syntezátory, a tak se tam dole občas mihne ledasjaký nekytarový nástroj. Snad jsem mu ty písničky moc nepokazil, jak občas namítala puristická kritika.

Za pár měsíců jsem s touhle kolekcí přišel do Pantonu a při troše odvahy tehdejších redaktorů spatřilo světlo světa jedno z nejúspěšnějších alb firmy. Rádio hrálo třikrát za hodinu Skupinové foto a soudruzi snad ani nevěděli, o co v té písničce běží. Na horních tocích řek zněla Jarmila a Na hřiby pod křiby, národ si zpíval Calveru a Pavel, jak jsem od prvního seznámení s ním tvrdil, postupoval pomalu do čítanek.

Přehnal se devětaosmdesátý a sametová přinesla folkařům nebývalou konjunkturu. Řada Pavlových souputníků přistála málem na Hradě nebo v politice. Následný útlum celého žánru a ostrý závan svobody prověřil trvalost a smysluplnost mnohého našeho dřívějšího počínání. Mnoho jmen přestalo být slyšet a mnoho písní z minulých let nám dnes připadá jako rozluštěné křížovky.

Zdá se, že Dobešovu tvorbu tenhle osud nepotkal. Odolal pokušení, držel se kopyta a neuhnul ani o píď se svojí optikou vnímání a popisování světa. Jeho současná poezie je naprosto konzistentní s tou předrevoluční a hlavně je neméně moudrá a humorná, tedy i široce akceptovaná, a co je dnes velice důležité, i prodejná.

Tuhle jsem zdolával jeden větší kopec v Himalájích a se svým kamarádem jsme dokola (co nám dech a kyslík stačil) zpívali Hrušky. V jednom místě jsme se vždy zastavili a nemohli jsme najít chybějící verš. Najednou to proti nám mydlí nějací profíci se dvěma Šerpy a s podezřele brněnským dialektem nám ten chybějící rým dozpívali. Může ještě někdo být populárnější skladatel?

Pavel sice v čítankách ještě není, ale myslím, že mu nic nestojí v cestě. Konečně i tenhle zpěvník - dej mu Pánbu velký ohlas, masové rozšíření a dobré prodeje - k tomu jistě výrazně napomůže.

Martin Kratochvíl, Mnichovice 1996

P.S. Do soutěže o nejkrásnější verš v české literatuře bych poslal:
"S tchořem prý se srazil, co se z lesa v hrůze plazil aby drůbež v kurníku prosil o azyl."