DOBEŠ, Pavel

KNÍŽKY A POVÍDKY A TAK...

To byl ale pitomej nápad
vytáhnout mě na dovolenou k moři
a objednat pokoj v hotelu,
který má okna
rovnou naproti majáku!

Někdy v šedesátých letech se objevil v satirickém a humoristickém týdeníku Dikobraz tento kreslený vtip. Na obrázcích, pod kterými šel výše uvedený text, bylo vidět sedět manželský pár na posteli, střídavě v osvětleném a pak zase v úplně ztmavlém pokoji. Usadil se mi v hlavě jak nějaký Olgoj Chorchoj a po dlouhá desetiletí číhal pod nánosem písku pouště života. Nevěřil jsem, že bych mohl jednou sedět na hotelové posteli se svojí ženou, manželkou, a ona by mohla volně, svými slovy, citovat: „To byl ale pitomej nápad, vytáhnout mě na dovolenou k moři a objednat pokoj v hotelu...“

– o –

Letošní léto 2009 nám uteklo nějak rychle. Odjeli jsme sice na pár dnů vykoupat se do Itálie, ale bylo to příliš na začátku prázdnin. A když jsme na jejich konci museli začít nakupovat kancelářské potřeby dětem do školy a když už vzpomínky po snědém opálení ze začátku léta začínaly blednout a dny se krátit, dolehlo to na nás v podobě jakéhosi smutku a nervozity.
„Pojďme si, Vlaďko, výjimečně, udělat letos ještě jeden výlet. Někam, kde ještě svítí slunce a kde voda bude ještě teplá.“
Vlaďka vyskočila z křesla pro návštěvy, já jsem prudkým pohybem vstal od klávesnice, až kolečková židle v pracovně odjela dozadu ke zdi a narazila na jinou židli, a my jsme stáli a drželi se v objetí vší silou a nechtěli se pustit. Od toho momentu se u nás doma všechno rozzářilo.
Ale jak si zdůvodníme ten nečekaný zásah do všedního koloběhu života, zásah do finančních prostředků naší rodiny?
V Ostravě jsme prodali byt po mamince a podíl, který nám přináležel, už je na našem účtu v bance. Jsme na tom finančně mnohem lépe, než na jaře, kdy jsme byli zadluženi všude, kam jsme se podívali. A penále z dluhů a penále z penále. Můžeme jet nebo i nejet. Ale penízky se rozkutálejí tak jako tak. Koupíte si větší televizi, rychlejší počítač, novější auto, ale k čemu? Když necháte peníze na účtu, konto po čase stejně spadne k nule.
„Ty bys mě vzal na svatební cestu?“ zeptala se Vlaďka. „Jestli?“ zasmál se ve mně Olgoj Chorchoj, vylezl z písku, otřepal se a bylo rozhodnuto.

Vážený čtenáři,
při sestavování zpěvníku, který máte v ruce, jsem se držel těchto zásad, věřím, že ne v rozporu s pravidly českého jazyka.

1. Úpravy textu grafické:

a) základní grafika je taková, že každý verš začíná velkým písmenem a končí bez interpunkce (s výjimkou otazníku a vykřičníku)
b) tam, kde je v textu přímá řeč, uvozovky, dodržuji interpunkci a všechna pravidla českého jazyka, dokud uvozovky nekončí
c) recitativy jsou psány kurzívou
d) pro přehlednost a snadnou orientaci v textu jsem někdy vložil tento symbol:
- o -
Použil jsem jej pro zjednodušení tam, kde se jedná o dlouhé bloky přímé řeči (s úmyslem vyhnout se uvozovkám a přepisu s interpunkcemi uvnitř uvozovek) a tam, kde je porušena jednota času a místa. Použito např. na str. 48 u písničky Na Pranýři.

2. Úpravy textu gramatické a výslovnost aneb Pravidla spisovné ostravštiny:
Týkají se pouze písní psaných v ostravském dialektu, za které považujeme písně Blažek (str. 5), Hrušky (str. 26), Krtci (str. 36), Na hřiby pod křiby (str. 46), Optimistická (str. 55), O lese (str. 60), Skupinové foto (str. 70), Slané potočky (str. 72) a Zapomenutý trumf (str. 92).

a) Časování slovesa být, způsob oznamovací:

já sem	my sme
ty si ale i tys je	vy stě
on je	oni su

b) Časování slovesa být, způsob podmiňovací:

já bysem	my bysme
ty bysi ale i ty bys	vy bystě
on by	oni by

c) Asimilace neboli spodoba: Píšeme sme a čteme zme. Píšeme tys je a čteme tyzje.

d) Přízvuk na předposlední slabice: „Quattrocento, mama mia, do jedne tlapy chytnul dva chlapy, hruška maslova...“ Řekněte si to italsky nebo ostravsky. Dva z nejzpěvnějších evropských jazyků, italština a ostravština! Giuseppe Verdi by nikdy nenapsal tak krásnou hudbu, kdyby libreto nebylo napsáno v tak zpěvném jazyce, jako je jeden z nich.

d) Kvantita samohlásek: Rozhodl jsem se nepoužít dlouhé hlásky, v souladu s letitou zvyklostí zápisu ostravského dialektu. Nebýt tohoto úzu, zapsal bych délky dle předpisu jazyka českého, bo my, Ostraváci, přesně víme, co má být krátké a co dlouhé. My to tak jenom neumíme říct.

Bicykl (povídka)
Na kolech (Yosemite National Park, Cal. U.S.A., May 1996)
Foto: Neznámý japonský turista
.
.
.
.

Bufet (povídka)
V poledne je parkovište pred nádražním bufetem v H.K. plné. I náš fotograf musel dlouho hledat parkovací místo.
Foto: Autor
.
.
.

březen 2001, PAVEL DOBEŠ, časopis PORTÝR
Něco o Jídle (aneb Když mi chutná, je mi všechno putna!)
Cely text je zde...

Ukázka z knížky Něco o Americe
Chřestýš (povídka)
Člověk nemusí procestovat mnoho měst, aby pochopil, že všechny suvenýry na světě jsou založeny na stejném principu. Tak jako v Krkonoších patří k nejvyhledávanějším teploměr na lyži, v Nashville je to kytara s hodinama, v Little Rocku medvěd s teploměrem anebo šíp s barometrem v Novém Mexiku. Nevím, kam lidi na ty nápady chodí, že jsou všechny tak stejné.
Náš kamarád Straka šel dnes brzy spát a my, když se vracíme z večeře, přemýšlíme, jakou bychom pro něj připravili legraci: "Co tak dát mu do spacáku gumového chřestýše? Ale není moc drahý? A kde ho sehnat teď v noci? Jednodušší bude chytit živého a přivázat k němu teploměr. Až ho dědeček uvidí, bude se smát, dorážet na něj prstem a radovat se, že nám neskočil na špek."
Dobře jsme to vymysleli. Protože gumového chřestýše by se mohl zbytečně vylekat. (konec povídky)

Tato kniha (text i obal) je zde volne ke stazeni. Vyberte si z nasledujicich moznosti:
Pavel Dobes - Neco o Americe (ve formatu *.doc - Word, 484 kB) DOPORUCUJEME!
Pavel Dobes - Neco o Americe (ve formatu *.txt - jen text, 197 kB)
Pavel Dobes - Neco o Americe (*.doc + *.jpg obal, 1,2 MB) jako ZIP
Pavel Dobes - Neco o Americe (ve formatu *.doc - jen text, 138 kB) jako ZIP
Pavel Dobes - Neco o Americe (prebal ve formatu *.jpg, 1.1 MB)

Pavel Dobeš: Sedí Toník na verpánku
Veršovánky pro děti ilustrované ostravským výtvarníkem Jiřím Neuwirtem.
Sedí Toník na verpánku,
hřebík, cvoček, lep,
usmívá se na Marjánku,
klepy, klepy, klep.
.
.
.
.
.
.

VELKÝ ZPĚVNÍK PAVLA DOBEŠE
ZPÁTKY DO TRENEK
Vydal Music Cheb v roce 1996
OBSAH ZPĚVNÍKU ZDE

PŘEDMLUVA
Jo, to se psal rok 1986. Kolem zuřil reálný socialismus a v něm jako malé bublinky v sektu existovalo pár osamělých individuí, která, pohybující se konstantně na ostří nože mezi "legalitou" a kriminálem, si dovolila zpívat pravdu a šířit spiklenecký pocit svobody. Byl to tehdy slastný pocit, něco jako droga. Jednak to fantastické opojení dobře reagujícím publikem, které jakoby předem vědělo, co přijde a o čem je řeč, jednak ten krásný pocit z toho, že člověk dělá něco smysluplného. Užil jsem si toho pocitu hojnou měrou ještě dřív, než se Pavel objevil na scéně, ale spíš jen při instrumentální hudbě, kterou jsme s Jazz Q produkovali. Většinou chybělo slovo, které dovede rozvracet impéria.

Jak tak brázdíme horní moravskou zem někdy koncem šestaosmdesátého, pouštějí mi pořadatelé - a ti byli většinou součástí toho celého spiknutí - špatně natočenou a praskající x-tou kopii kazety nějakého Pavla Dobeše. To bylo poprvé, co jsem tu krásnou zhudebněnou moudrou poezii slyšel. Popěvky a celé verše mi snadno utkvívají v paměti, a tak když jsem zase přijel do Valmezu nebo k Pepovi Kenšovi do Hulína, řekl jsem si o další porci. Jazzmani většinou ve skrytu opovrhují těmi tříakordovými zpěváky, ale tohle byl opravdu docela jiný případ.

V té době jsem disponoval slušně vybaveným nahrávacím studiem, a i když mi bylo jasné, že tyhle rýmy se asi v oficiální kultuře hned tak neobjeví, napsal jsem Pavlovi dopis, že by asi bylo prospěšné tuhle muziku natočit. Slovo dalo slovo, příští velikonoce 1987 Pavel přijel do Mnichovic, probrali jsme život večer u krbu a o velikonočním pondělí vznikl materiál na dvě pantonská alba. Většinou na první pokus, s výborným výrazem, žádné urputné pocení, lehce s nadhledem, ve šťastném rozpoložení. Pavel mi dal volnou ruku k jakémusi vylepšování hudebního přediva mými syntezátory, a tak se tam dole občas mihne ledasjaký nekytarový nástroj. Snad jsem mu ty písničky moc nepokazil, jak občas namítala puristická kritika.

Za pár měsíců jsem s touhle kolekcí přišel do Pantonu a při troše odvahy tehdejších redaktorů spatřilo světlo světa jedno z nejúspěšnějších alb firmy. Rádio hrálo třikrát za hodinu Skupinové foto a soudruzi snad ani nevěděli, o co v té písničce běží. Na horních tocích řek zněla Jarmila a Na hřiby pod křiby, národ si zpíval Calveru a Pavel, jak jsem od prvního seznámení s ním tvrdil, postupoval pomalu do čítanek.

Přehnal se devětaosmdesátý a sametová přinesla folkařům nebývalou konjunkturu. Řada Pavlových souputníků přistála málem na Hradě nebo v politice. Následný útlum celého žánru a ostrý závan svobody prověřil trvalost a smysluplnost mnohého našeho dřívějšího počínání. Mnoho jmen přestalo být slyšet a mnoho písní z minulých let nám dnes připadá jako rozluštěné křížovky.

Zdá se, že Dobešovu tvorbu tenhle osud nepotkal. Odolal pokušení, držel se kopyta a neuhnul ani o píď se svojí optikou vnímání a popisování světa. Jeho současná poezie je naprosto konzistentní s tou předrevoluční a hlavně je neméně moudrá a humorná, tedy i široce akceptovaná, a co je dnes velice důležité, i prodejná.

Tuhle jsem zdolával jeden větší kopec v Himalájích a se svým kamarádem jsme dokola (co nám dech a kyslík stačil) zpívali Hrušky. V jednom místě jsme se vždy zastavili a nemohli jsme najít chybějící verš. Najednou to proti nám mydlí nějací profíci se dvěma Šerpy a s podezřele brněnským dialektem nám ten chybějící rým dozpívali. Může ještě někdo být populárnější skladatel?

Pavel sice v čítankách ještě není, ale myslím, že mu nic nestojí v cestě. Konečně i tenhle zpěvník - dej mu Pánbu velký ohlas, masové rozšíření a dobré prodeje - k tomu jistě výrazně napomůže.

Martin Kratochvíl, Mnichovice 1996

P.S. Do soutěže o nejkrásnější verš v české literatuře bych poslal:
"S tchořem prý se srazil, co se z lesa v hrůze plazil aby drůbež v kurníku prosil o azyl."